Sanford

Mušlárna Sanford

       Práce v další továrně. Vlastně to byla ta samá činnost jako v baličce na jablka, akorát jsme zpracovávali místo jablek mušle. A přece se mi zdálo, že to ve spoustě aspektech byl rozdíl. 

       1) S Lucií jsme nepracovali spolu, takže na nás nepadala klasická ponorka a po práci jsme se na sebe těšili, až si povyprávíme, co se stalo na našich odděleních.

       2) Já jsem pracoval na tzv. half shell sekci (půl mušle) jako uklízeč, ale postupem času si moji nadřízení uvědomili, že mám určité manažerské schopnosti (mezi ostatními pracovníky to není až tak těžké), takže jsem dostával dodatečné úkoly a nakonec jsem tak nějak svojí sekci řídil sám, takže mě práce o něco víc bavila. 

       3) Bohužel v packroomu (místnost na balení mušlí), kde pracovala Lucie, vykonávali supervizorskou funkci Asiat a tlustá Kiwačka, kteří každému dávali sežrat úplně absurdní prohřešky a navíc si na mojí lásku zasedli, takže oproti mě to pro ní bylo mnohem větší peklo a nakonec změnila na posledních 14 dní pracoviště. Přešla do haly, kde jsem pracoval já (pregrading - třídění mušlí na začátku celého procesu), což se ukázalo jako dobrý krok a práce jí bavila o dost víc.

       4) Pracovali jsme pouze 5 dní v týdnu 9,5 hodin, což nám dalo i nějaká ten čas zrelaxovat a občas vyrazit na procházku.

       5) Nevýhodou rozhodně byla naše výstroj. Před každou směnou jsme si museli vzít pracovní kalhoty, tričko, gumáky, návleky na ruce, síťku na vlasy (v mém případě i na vousy), zvukotěsné sluchátka, ochranné brýle, nepromokavou vestu a rukavice, takže když jsme šli na pauzu, jenom převlékání a navlékání zabralo obvykle třeba 10 minut.

Život v kempu

       Měsíc a půl jsme spali v kempu v autě a díkybohu, konečně jsme potkali fajn lidi. Pierre a Elise, francouzský páreček, nám sednul jak prdel na hrnec a navíc taky pracoval v Sanfordu, takže jsme se mohli bavit i s někým jiným, než sami se sebou. Rozhodně jsme utratili výrazně méně za nájem a já za cigarety, protože jsem konečně přešel na elektronickou, o dost levnější, cigaretu. V kempu jsme se cítili fajn, užívali si kuchyni a hlavně jsme se naučili "vošmelit" sprchu, takže jsme se sprchovali zadarmo místo za poplatek. Jediné, co nás občas děsilo, byli majitelé kempu a jejich vztah k čistotě. Všechno muselo být totálně pintlich, takže úklid trval vždy asi 2 hodiny, pár drobků v kuchyni nazývali bordel a když jsme si chtěli usušit prádlo na šňůře, bylo nám sděleno, že by to mohl někdo vidět a že je to nechutné a máme to okamžitě sundat a dát do sušičky (za 4 dolary).

Výlety

Nydia track

       První výlet jsme podnikli na Nydia track. Společně s Pierre a Elise jsme projeli asi 80 kilometrů kopcovitým terénem (autíčko vydrželo) a šli 14 kilometrů tam a zpátky celkem nezáživnou cestou v celkem nezáživném lese s asi 3 nezáživnými výhledy na moře :). Každopádně bylo fajn se konečně projít a hlavně pokecat s přáteli.

Kopec s televizním vysílačem - část 2

        Další nezbytnou misí bylo konečně vystoupat na kopec, kam jsme minule nedošli. Přizvali jsme naše francouzské přátele, ale Pierre se den před naším výletem příšerně opil, takže nakonec šla jen Elise. Vzali jsme s sebou plzničky a víno a vyrazili vzhůru. Úplně zpocení jsme nakonec dorazili na vrchol a užívali si nádherný výhled do okolí, popíjeli alkohol a vyprávěli si o všem možném. Na cestě zpět jsme málem přišli o Elise, která zakopla a řítila se dolů, ale nakonec se nějak zachytila větviček a vyhla se děsivému pádu a poté Lucie sklouzla do obrovské díry, naštěstí opět bez trvalých následků. Celkem vzato perfektně strávený den.

Skotský kopec

       Přímo z našeho ležení v autě jsem den co den vstával s výhledem na zelený kopec, přesně naproti kopci s vysílačem. Nakonec jsme se rozhodli na něj vylézt a doufali jsme, že si z něj taky užijeme výhled na moře. Vzhledem k tomu, že jsme se nechtěli zdržovat obcházením kopce, vzali jsme to přímo strmě vzhůru po cestičce pro opraváře elektrického vedení. To byla cesta. Museli jsme si dávat časté pauzy, protože takový krpál nešel vylézt najednou. Nahoře nás čekala bush bez výhledu, ale nevzdali jsme se a asi po 15 minutách, jsme konečně došli na zelený kopec, akorát místo výhledu na moře, jsme si užili ještě lepší pohled do údolí, sluníčko, ovečky a sušenky. Cestou dolů jsme se rozhodli pro obchvat kopce a nakonec se z toho vyklubala moc pěkná romantická procházka.

Muddy

       Majitelé kempu měli malou fenku (křížence bordel kolie a jacka russela), s kterou jsme si příležitostně zablbli. Pak nás napadlo vzít jí na procházku. Zélandská pravidla jsou bohužel někdy pěkně krutá. I když je všude přírody až až, pouštět psa na volno jde jen v pidi úsecích. I přesto jsme se rozhodli trochu porušit pravidla a pustili Muddy z řetězu. To jste měli vidět. Vyváděla jak šílená a běhala v kruzích kolem nás a v nedalekých keřících. Skoro mi ukápla slza v myšlenkách na Floppodroida :).

Sprejování a závěsování

       Našli jsme si i čas na zušlechtění našeho vozítka. Rozhodli jsme se nasprejovat na auto kytičky, abychom se cítili trochu víc spjati s přírodou, ale nakonec se to ukázalo, jako daleko náročnější práce, než jsme si mysleli, takže jsme dodělali jen necelý jeden bok. Lucijána si zase vysnila, pověsit dovnitř závěsy. Po nakoupení ideální látky asi dva dny vyprávěla o zapošívání (hrozné slovo), ale když se do toho konečně pustila, po 10 minutách oznámila, že je to "voser" a závěsy necháme jen tak. Každopádně i tak jsou parádní.

Konec práce

       Poslední den v práci jsme si užili parádně. Lucie zůstala doma, protože se necítila zcela fit, ale zrelaxovala se bez mého neustálého kecání. A já jsem zaučoval mého nástupce, kterému příroda asi mnoho nenadělila. Každopádně jsem měl totální volnost, dělal jsem si vlastně, co jsem chtěl a na závěr jsem dostal dárkovou taštičku s čokoládou uvnitř od hlavní supervizorky se slovy, že jich dává jen 10 ročně a že jí moc mrzí, že odcházím.

       Další den jsme se sbalili a po 9 měsících práce vyrazili KONEČNĚ CESTOVAT !!!

Autor: Ajax