Cestování - 2.část

"Cesta od Geraldinu k jezerům"

Roklinou mezi horami,

šinem si to autíčkem,

rozhled je tu nádherný,

stává se naším koníčkem.

Jezero Tekapo,

na obzoru vyvstává,

modrozelenou barvu má,

to se často nestává.

Pohled z blízka uchvátí,

snad každého trempíka,

výhled na hory v pozadí,

nutí nás dát si šlofíka.

Na pobřeží poseté kytičky,

u nás to známé lupiny,

nemůžem se vynadívat,

jsou jich tu celé skupiny.

Foťák cvaká, co to jde,

je to prostě krása,

vše v nádherném okolí,

naše srdce drásá.

Vyrážíme dál,

vstříc k dalšímu jezeru,

říkají mu Pukaki,

no to se snad poseru.

Pro mě ještě krásnější,

za ním tyčící se Mount Cook,

parkujem ve free kempu,

vše ostatní je nám fuk.

K večeru sedíme na břehu,

vítr fučí jak ďas,

pojídáme sušenky

a pak jdem spinkat zas.

"Mount Cook"

Druhý den ráno - sychravo,

mlha válí se nízko,

vyrážíme na výlet,

náš cíl je už tak blízko.

Do vesnice pod horou,

dorážíme ve smutku,

není vidět ani na krok,

věřte mi, no vskutku.

I přes místní varování,

že stále bude mlha,

vybíráme těžkou trasu,

žene nás odvaha.

V polovině cesty vzhůru,

zažíváme krizi

těžko říci, co je kolem,

máme však svou vizi.

Najednou jak ve snu,

roztáhnou se mraky,

nevěříme vlastním očím,

už věříme na zázraky.

Hory jako z pohádky,

vrstva sněhu na vršcích,

naše očí baží po všem,

nevidět to by byl hřích.

Žene nás to stále víš,

až na vrchol chceme,

dokonce přes hustý sníh,

se odhodlaně vyškrábeme.

Čeká na nás panoráma,

odměna za námahu,

pořídíme snad sto fotek,

a pak zpátky ze svahu.

I když jsme dost unavení,
nakonec se rozhodnem,
na Tasmanův ledovec,
snad se ještě vyškrábem.

Pohled na něj je fakt krása,
dík že jsme to nevzdali,
kry v jezeru plavou líně,
skoro bychom plavali.

"Cesta od Mount Cook do Wanaky"

Naplněni zážitky,

čeká nás lososí farma,

chceme si je nakrmit,

je to prý zcela zdarma.

Jsou bohužel trochu přecpaní,

krmení se tak nekoná,

aspoň jednoho kupujem,

bašta smutek překoná.

Přijíždíme do Wanaky

a potkáváme přátele,

Elise a Pierre nás vřele zdraví,

pak vyprávíme si vesele.

"Ledovec Rob Roy"

Cestou jako z hororu,

projíždíme ve strachu,

naše auto strašně křičí,

za námi oblak prachu.

Po deseti kilometrech,

kdy tlumiče jsou v trapu,

vzdáváme přejezd přes brody,

zkoušíme zvednutou tlapu.

Zastavuje autíčko,

s trojicí studentek,

nadšeně nás odvážejí,

na náš vysněný trek.

Nakonec jdem všichni spolu,

bohužel prší a je zima,

přesto zkoušíme své štěstí,

při chůzi už je nám príma.

Cesta lesem, kolem skály,

ledovec a vodopády,

není sice příliš vidět,

ale má to grády.

Holky berou nás zpět k autu,

vesele se loučíme,

nasedáme do sedel

a k bohu se modlíme.

Motor vůbec neškrtá,

to už dobře známe,

přesto je to rána pod pás,

panice propadáme.

Zastavujem první auto,

o pomoc prosíme,

je to zaseknutý volant,

ještě že už to víme.

Cestu zpět nakonec dáme,

vyklepaní na kost,

nakonec to za to stálo,

víc převládá radost.

"Roy´s Peak"

Čeká nás tu rychlá akce,

kino stihnout chceme,

na kopec šestnáct set metrů,

vystoupat si jdeme.

Předbíháme slabší kusy,

zpocení snad všude,

doufáme že po výstupu,

dost síly nám zbude.

Opět brodíme se sněhem,

je to vážně dřina,

Lucka se mě pořád drží,

už fakt není líná.

Na vrcholku slušná zima,

rozhled ovšem parádní,

kocháme se jenom chvíli,

čas je pro nás zásadní.

Cestu zpět bereme klusem,

zbývá už jen hodina,

mám pocit, že ztrácím nohy,

dole jsem však hrdina.

Lucka skokem chytá volant

a jak šílenec řídí,

lístky máme za pět dvanáct,

je tu spousta lidí.

Usedáme do křesílka,

je to spešl sál,

film na motiv Harry Potter,

kdo by se byl bál.

Byl to vážně špatný snímek,

proč bych vám v tom lhal,

zůstat déle na Roy´s Peaku,

co bych za to dal.

"Queenstown"

Kolem hor, jezer a plání,

profrčíme hladce,

zastávka na další cestě,

Arrowtown zní sladce,

Malebné městečko,

Lucce se líbí,

lízáme zmrzlinu,

nic nám nechybí.

Do Queenstownu vjíždíme,

hrůza nás jímá,

hotel na hotelu,

každý je vnímá.

Na slavný Fergburger,

nadšeně zajdem,

je vskutku výborný,

hlady nepojdem.

Procházka z free kempu,

přijde nám k duhu,

spousta vší zeleně,

nespočet druhů.

Z Pána Prstenů,

místo jsme našli,

Haradi na slonech,

údajně zde zašli.

"Te Anau a Kepler track"

Razíme si cestičku,

poklidnou krajinou,

auto přede jako kočka,

obloha pokrytá peřinou.

K Te Anau se blížíme,

máme v srdci klid,

v rádiu písničky,

takhle se dá žít.

Balíme si saky paky,

na další výlet,

za dva dny 64 kilometrů,

už začínám kvílet.

Kepler track je vážně výzva,

snad to za to stojí,

nikdo však nic nezažije,

když se všeho bojí.

První část je celkem v klidu,

jde se po rovině,

kličkujeme mezi stromy,

procházka jak svině.

Zrádný kořen vprostřed cesty,

osamocen leží,

Lucka nevědomky kráčí,

 neví oč tu běží.

Nové boty nepomohli,

kotník se zvrtne lehce,

Lucka se svou smutnou tváří,

zvednout se moc nechce.

Nakonec to překonává,

je to moje hrdinka,

mezitím začíná kopec,

už ať je zas rovinka.

Další část nám dává výhled,

na překrásné hory,

přicházíme k první chatce,

ta není naše- sorry.

Hřebenovkou po cestičce,

opatrně šlapem

je tu celkem strmý sešup,

my však musíme jít kvapem.

Jsme už celkem unavení,

ale je to nádhera,

počasí nám vážně přeje,

snad dojdem do večera.

V tábořišti v údolíčku,

lítaj mraky sandflies,

mušky co jsou skoro všude,

zas mě kousaj - auvajs.

Unaveni stavíme stan,

nejrychleji jak to jde,

za jeden den 30 km,

to fakt celkem ujde.

Druhý den vstáváme časně,

je to ještě štreka,

naštěstí zas po rovince,

padá na nás deka.

U potůčku krátká koupel,

studenější neznám,

dále pak moc krásným lesem,

přece to teď nevzdám.

Vyčerpaní dorážíme, 

k parkovišti aut,

bohužel není to naše,

nekoná se raut.

Nakonec si stopnem káru,

trvalo to jenom chvíli,

stojí tu náš krásný auťák,

konečně jsme v cíli.

"Clifden"

Chceme si dát chvíli pauzu,

Lucce spravit kotník,

Rozhodnem se pro vesničku,

kde historický je mostík.

Lenošíme si pár dní,

jen tak vegetíme,

máme tu i společnost,

s kohoutem skoro spíme.

Krátký výlet do jeskyní,

skvělé dobrodružství,

na stropě svítí červíci,

v tom krása prostě tkví.

"Invercargil"

Odpočinek dodal sil,

vyrážíme na jih,

kempujeme u Monkey Island,

západ slunce jsem stih.

Dorážíme po pobřeží,

do většího města,

není to nic překrásného,

jsme z jiného těsta.

Jediné co uchvátí nás,

botanická zahrada,

kytičky jsou vážně super,

klokani jsou záhada.

"Southland"

Na dalším místě na pobřeží,

zkouším s prutem štěstí,

nejsem ovšem zdatný lovec,

dal bych si za to pěstí.

Nakonec však nejdu s prázdnou,

beru mušle z pláže,

nacpáváme prázdná bříška,

už dospěl jsem zas muže.

"Curio Bay"

Jdem se dívat na tučňáky,

 kliku vážně máme,

jeden z nich tu poskakuje,

do ruky foťák dáme.

O kus dále v oceánu,

delfíni se prohání,

vyskakují nad hladinu,

parádní pokoukání.

Na nedalekém skalisku,

plave halda chaluh,

spousta zkamenělých stromů,

je těžké poznat jaký druh.

Voda tříští se do výšky,

skvělá podívaná,

hledím zcela fascinován,

jih je naše strana.

"Gypsy caravan"

Opět se cesty spojují,
s francouzskými přáteli,
máme zas co vyprávět,
srdce se nám telelí.

Kytičkami pomalován,

karavan tu stojí,

uvnitř spoustu podivností,

dech se z toho tají.

Můžete si se vším pohrát,

Lucka z toho skotačí,

plánoval jsem tak hodinku

a jí to však nestačí.

Vyblbnout se jako děti,

to se nám fakt líbí,

teď ještě zkouknout tuleně,

to poslední co chybí.

"Nugget Point"

Podobná jak té na Rob Roy,
cesta plná výmolů,
držíme palce autíčku,
já nadávám do volů.

Vysoký útes s majákem,
pod ním další skalky,
hemží se to tu životem,
pozorujem ho z dálky.

Tuleni, lachtani, rypouši a lvouni,
hrají si a loví,
dobře že jsme tak vysoko,
 nejdou rušit slovy.

"Dunedin"

Nádraží ve skotském stylu,
před ním hraje dudák,
házíme mu drobnou minci,
myslíme že je chudák.

Navštěvujem místní kostel,
a po něm hned další,
jsme z toho fakt vyjevení,
kultura tu raší.

Náměstíčko plné barů,
studenti jsou všude,
vzpomínáme na Plzničku,
po příjezdu bude.

Procházíme uličkami,
navštěvujem muzeum,
retro auta, stroje, šaty,
konečně nějaký um.

Nejšikmější ulice světa,
před námi stoupá vzhůru,
vyjet to tím naším autem,
mám hned noční můru.

"Otago peninsula"

Poloostrov,
zelené kopečky,
písečné pláže
a ovečky.

Celý ho projedem,
křížem krážem,
na úplný konec,
za albatrosem.mažem.

Vstup do jejich hnízdiště,
drahý takže nashle,
vracíme se na vyhlídku,
slzy už mám zaschlé.

V prudkém větru vlajeme,
všude jsou jen racci,
náhle spatřím velká křídla,

jsou to ale macci.

"Závěrem"

Něco z toho co jsem psal,
bude pro vás blbost,
ale věřte pro nás tady,
cestování je radost.

Pro dokonalé vysvětlení,
optejte se v komentech,
až budeme na wifině,
odpovíme - nač ten spěch.

Vyrážíme na třešničky,
to je Lucky téma,
bude to zas super próza,
už si píše schéma.

Autor: Ajax