První dny
Koupil jsem si krabku za 400 kč (zdravim Luie a tiše zavidím krabku za 85,-), Lucka koupila lístky busem do centra za 500 kč pro oba a jeli jsme :) (trochu změna oproti Česku nebo Taiwanu). Vyzvedli nás Terka s Davidem a dojeli jsme do našeho ubytovacího zařízení, kde strávíme příštích 14 dní. Nestačili jsme zírat - krásný domek s bazénem, terasou, krásnou kuchyní, samostatnou koupelnou, dvěma papoušky (jsou velmi zábavní po ránu) a velkým pokojem pro nás. Trochu jsme pokecali (přidal se k nám ještě Tomáš - brácha Davida) a šli na kutě.
Následující den jsme se rozhodli nakoupit v nedalekém obchodním centru blízko Albany. Ceny jsou proti Česku opravdu trochu jinde, ale dá se najít i pár věcí v sortimentu, které jsou stejně drahé, někdy i levnější (mořské plody, některé plechovky, atd.). Nakoupili jsme za 117 dolarů (asi 1850 kč) a vydrželo nám to skoro týden, což považujeme za úspěch.
Další dny probíhaly tak trochu bez nápadu, vzhledem k tomu, že nechceme utrácet zbytečně za drahé výlety. Takže jen ve zkratce - navštívili jsme zdejší pláž Long Bay (asi 30 minut chůze od našeho baráčku) a vyblbli se v moři. Udělali jsme si malou výpravu podél pobřeží, kde jsme si užívali moc pěknou přírodu, cestičky a různé druhy ptáků. Tomáš slavil narozeniny, tak jsme se přidali a připomněli si alkohol (plzničky, slivovičku a rumíček), tanec a menší okénko :). Domluvili jsme se s jedním párem na možnou koupi auta, ale po detailnější prohlídce, se nám zdálo 3900 dolarů moc (sjeté gumy, špatné tlumiče a nejisté brzdy).Využili jsme zahradní bazén, zhlédli pár seriálů, já jsem si zahrál s Tomášem Fífu (rozdrtil jsem ho) a pomohli jsme Terce s Davidem vymalovat. Takže v globálu super veget, akorát jsme zvědaví, jak dlouho nám to vydrží (hlavně peníze - bože, ať už mám ty víza!!!).
U jedné události se ale musím zastavit. Ve středu jsme se s Lucií domluvili, že bychom mohli jít vyřídit její IRD (daňové číslo, bez kterého nemůžete začít pracovat). Všechno se zdálo být banálně jednoduché - uděláte si bankovní číslo a zažádáte o přidělení IRD. Reálně to probíhalo asi takhle:
1) Autobusem do Takapuny to trvalo asi hodinu, protože jedna linka má asi milion zastávek na znamení a my měli to štěstí, že buď jeden člověk nastupoval nebo vystupoval snad na každé zastávce.
2) Vzhledem k tomu, že musíte v bance prokázat nějakým dokumentem, že máte trvalé bydliště na Novém Zélandu, šli jsme si na radu Terky udělat měsíční tarif do Vodafonu, kde je na smlouvě napsána adresa. Slečna u přepážky však zde asi začínala teprve pracovat, protože nejprve vůbec nechápala, co po ní chceme, poté se neustále ptala kolegy, co a jak a nakonec nám řekla, ať si klidně někam zajdem, protože ověření pasu bude trvat cca 30 minut. Šli jsme se najíst do Burger Kingu a když jsme se vrátili, už bylo naštěstí vše vyřízeno a dostali jsme potvrzení.
3) Došli jsme do Kiwi Bank a mladík u stolečku nám řekl, že potvrzení od Vodafonu je nám k ničemu a potřebujem něco jiného. Poradil nám, že nejlepší v našem případě asi bude se registrovat se v nějaké místní klinice, ale nenavštěvovat doktora a pouze si nechat vystavit potvrzení.
4) Tak jsme vyrazili k nejbližší klinice - došli jsme na gynekologii :). Poprosili jsme recepční přesně, jak nám to poradil pán z banky a ta nám sdělila, že není problém, akorát musíme navštívit doktora za 50 dolarů (jako bonus měla paní takový chraplák, že jsme rozuměli každé čtvrté slovo). Lucie už měla dost a tak začala brečet. Díky bohu za tento taktický manévr (jsem na ní opravdu právem hrdý), protože recepční obměkčila a potvrzení nám vystavila.
5) Zpět do banky! Cestou už jsme si říkali, jestli se nemusíme ještě třeba uprdnout a nechat si to ověřit :). Naštěstí to stačilo a tak jsme se zaměstnankyní banky, která se pro změnu strašně zasekávala, vyřídili bankovní účet.
6) A hurááá na požádání o IRD. Vzali jsme si formulář a vyplnili vše, co jsme věděli. Paní u okýnka nám sdělila, že je vše ok, akorát musíme vyplnit daňové číslo, co máme v Čechách. To se ukázalo jako trochu problém, protože já ani Lucka jsme nevěděli o co jde. Z netu jsme zjistili, že se pravděpodobně jedná o IČO - ne, že by nám to pomohlo. Nakonec jsme usoudili, že tam napíšeme rodné číslo a vše vhodili do boxu na žádosti.
Celé nám to zabralo asi 6 hodin a vlastně ani nevíme, jestli to nakonec vyjde. Tak držte palce, snad to dobře dopadne. A hlavně jsem zvědavej, jestli se taky budu muset registrovat a rozbrečet na gynekologii :).
Celkově to na mě tady zatím působí jako skvělá, dražší dovolená. Počasí nám přeje, Vaříme si dobroty jako grilované klobásky se zeleninou (máme tu gril), krkovici s bramborem, krevetový salát nebo super špageti. David s Terkou a Tomášem nám pomáhají, kde to jen jde, domeček je jak krásná letní vilka u moře a neomezená wifina, co si víc přát :).
Další dny probíhaly tak trochu bez nápadu, vzhledem k tomu, že nechceme utrácet zbytečně za drahé výlety. Takže jen ve zkratce - navštívili jsme zdejší pláž Long Bay (asi 30 minut chůze od našeho baráčku) a vyblbli se v moři. Udělali jsme si malou výpravu podél pobřeží, kde jsme si užívali moc pěknou přírodu, cestičky a různé druhy ptáků. Tomáš slavil narozeniny, tak jsme se přidali a připomněli si alkohol (plzničky, slivovičku a rumíček), tanec a menší okénko :). Domluvili jsme se s jedním párem na možnou koupi auta, ale po detailnější prohlídce, se nám zdálo 3900 dolarů moc (sjeté gumy, špatné tlumiče a nejisté brzdy).Využili jsme zahradní bazén, zhlédli pár seriálů, já jsem si zahrál s Tomášem Fífu (rozdrtil jsem ho) a pomohli jsme Terce s Davidem vymalovat. Takže v globálu super veget, akorát jsme zvědaví, jak dlouho nám to vydrží (hlavně peníze - bože, ať už mám ty víza!!!).
 |
| vydesinfikujte si boty, když opouštíte oblast pláže, abyste nepoškodili krajinu solí, pískem apod. |
IRD
1) Autobusem do Takapuny to trvalo asi hodinu, protože jedna linka má asi milion zastávek na znamení a my měli to štěstí, že buď jeden člověk nastupoval nebo vystupoval snad na každé zastávce.
2) Vzhledem k tomu, že musíte v bance prokázat nějakým dokumentem, že máte trvalé bydliště na Novém Zélandu, šli jsme si na radu Terky udělat měsíční tarif do Vodafonu, kde je na smlouvě napsána adresa. Slečna u přepážky však zde asi začínala teprve pracovat, protože nejprve vůbec nechápala, co po ní chceme, poté se neustále ptala kolegy, co a jak a nakonec nám řekla, ať si klidně někam zajdem, protože ověření pasu bude trvat cca 30 minut. Šli jsme se najíst do Burger Kingu a když jsme se vrátili, už bylo naštěstí vše vyřízeno a dostali jsme potvrzení.
3) Došli jsme do Kiwi Bank a mladík u stolečku nám řekl, že potvrzení od Vodafonu je nám k ničemu a potřebujem něco jiného. Poradil nám, že nejlepší v našem případě asi bude se registrovat se v nějaké místní klinice, ale nenavštěvovat doktora a pouze si nechat vystavit potvrzení.
4) Tak jsme vyrazili k nejbližší klinice - došli jsme na gynekologii :). Poprosili jsme recepční přesně, jak nám to poradil pán z banky a ta nám sdělila, že není problém, akorát musíme navštívit doktora za 50 dolarů (jako bonus měla paní takový chraplák, že jsme rozuměli každé čtvrté slovo). Lucie už měla dost a tak začala brečet. Díky bohu za tento taktický manévr (jsem na ní opravdu právem hrdý), protože recepční obměkčila a potvrzení nám vystavila.
5) Zpět do banky! Cestou už jsme si říkali, jestli se nemusíme ještě třeba uprdnout a nechat si to ověřit :). Naštěstí to stačilo a tak jsme se zaměstnankyní banky, která se pro změnu strašně zasekávala, vyřídili bankovní účet.
6) A hurááá na požádání o IRD. Vzali jsme si formulář a vyplnili vše, co jsme věděli. Paní u okýnka nám sdělila, že je vše ok, akorát musíme vyplnit daňové číslo, co máme v Čechách. To se ukázalo jako trochu problém, protože já ani Lucka jsme nevěděli o co jde. Z netu jsme zjistili, že se pravděpodobně jedná o IČO - ne, že by nám to pomohlo. Nakonec jsme usoudili, že tam napíšeme rodné číslo a vše vhodili do boxu na žádosti.
Celé nám to zabralo asi 6 hodin a vlastně ani nevíme, jestli to nakonec vyjde. Tak držte palce, snad to dobře dopadne. A hlavně jsem zvědavej, jestli se taky budu muset registrovat a rozbrečet na gynekologii :).
Celkově to na mě tady zatím působí jako skvělá, dražší dovolená. Počasí nám přeje, Vaříme si dobroty jako grilované klobásky se zeleninou (máme tu gril), krkovici s bramborem, krevetový salát nebo super špageti. David s Terkou a Tomášem nám pomáhají, kde to jen jde, domeček je jak krásná letní vilka u moře a neomezená wifina, co si víc přát :).
Napsal: Ajax
a nakonec všesvětová byrokracie zahubí celý náš svět:-(
OdpovědětVymazatpřesně tak :D
Vymazatteda Lucíku ještě žes to zachránila:)
OdpovědětVymazatFotky od moře vypadají krásně, závidíme :-) ....a povídání supr
OdpovědětVymazatTak u tohohle čtení jsem se fakt pobavila :D priste čekám foto Martina na gynekologickym křesle, protoze se neumí rozbrecet kvůli papirum :D lav ja!
OdpovědětVymazat:-))))))))))))))))))))
Vymazat